Dokonalost. Do-kon-al-ý. Dokonat. Jako by něco skončilo.
Když dokonáme, je hotovo. Mrtvo. Není co už konat. Přijde skon.
Chcete být mrtví?
Já teda ne.
A to nepochybuju o tom, že až skonám, život se ve skutečnosti nezastaví. Nic neskončí. Život půjde dál a nabere nové formy. Nebo zůstane bez formy, a pak na sebe vezme jinou formu než Barboru. Kdo ví?
A tak přemýšlím – protože život ve formě člověka má dar myšlení –, jestli je dokonalost opravdu to, co chceme.
Toužíme dokonat? Přejeme si skonat?
A – pardon – kdo určuje podobu dokonalého? Jaká má dokonalost kritéria? A pro koho?
Samé otázky.
Někdy se chováme, jako bychom se hnali za dokonalostí. Někdy se za ní i loudáme, ale směr stejný: docílit dokonalosti sebe, svého života, své tvorby, vlastně čehokoli, co považujeme „za své“.
A tam je ten háček. Doslova.
Nevědomky se zaháčkujeme se do představy, že je tady něco „naše“. A do dalších představ o tom, jak by to „naše“ mělo vypadat. Jakou podobu by to mělo mít, kdy, jak moc, jak rychle, jaké parametry by to „naše něco“ mělo splňovat.
Pro samou zaměřenost na dokonalost nevidíme, že tady žádné zdokonalováníhodné já/moje/naše není.
Spolkneme iluzi oddělenosti i s navijákem a makáme na dokonalosti toho, co považujeme za sebe a za své – život, vztahy, rodina, děti, peníze, práce, statky, osobnost.
Seberozvoj to má přímo v názvu: rozvíjíme to, co považujeme za sebe. Osobnostní rozvoj rozvíjí naši osobnost.
Pojďme předpokládat, že tady nějaká osobnost opravdu je.
Kdo je ten, kdo ji vnímá?
Přerušte prosím na minutku čtení, zavřete oči a opravdu si tu otázku položte.
Hotovo? Fajn. A teď druhá otázka.
Kým byste byli, kdybyste nebyli jménem a příjmením, profesí, členem rodiny, milovníkem koníčku, příznivcem politického směru, vyznavačem ideologie…?
Udělejte prosím ještě jednu pauzu, zavřete si oči a opravdu si otázku položte.
Role se mění. Zájmy se mění. Zvyky a preference se mění. I jméno a příjmení se mění.
Kdo nebo co je ten, kdo je tady pořád, i když z něj strhnete i ty poslední role, přízviska, škatulky a přívlastky, kterými se běžně charakterizujete?
Co je to, co zůstává a nemění se?
A dá se to zdokonalit?
