Jezdili jste jako děti na tábory?
A nebavil vás na nich nejvíc táborák?
Vyberte si
Češi vs. cizinci. Pražáci vs. Brňáci. Sparta proti Slavii. Levice proti pravici. Progresivci vůči konzervativcům. Ukrajina vs. Rusko (u nás, u Čechů). Izrael vs. Palestina (taky u nás). Dezoláti a lepšolidi.
Všimli jste si, že se z rozdělování lidí do táborů stal národní sport? Možná i mezinárodní, ale pojďme se držet toho, s čím se potkáváme osobně.
Škatulky se mění – hra nikoliv
V devadesátkách byla jiná přízviska táborů než jsou teď.
Dodnes si vzpomínám, jak se v supermarketech prodávaly párky „Klausovky“ a párky „Zemanovky“. 😂 Kulisy se rozhodně v čase obměňují.
Co se ale nemění, je hra. Princip zůstává stejný – přinejmenším, co pamatuju, a dost možná už mnohem, mnohem déle.
Proč se necháme tak snadno rozdělovat?
Co z toho máme? Pocit sounáležitosti se skupinou? Pocit, že jsme lepší, než ti druzí? Že máme pravdivější pravdu?
Troufám si tvrdit, že rozdělováním se na znepřátelené tábory se nikam nedostaneme. Můžeme se sice pobít (fyzicky nebo obrazně argumenty), ale kdo z toho reálně vyjde jako vítěz?
A komu tím prospějeme, co? Druhé straně? 🙂
Připomíná mi to situaci v manželství nebo partnerství. Ti dva, co se spolu rozhodli sdílet život, jsou jedna parta. Když se uvnitř svazku rozdělí na tábory, nikdo z nich nevyhraje. Prohrají oba. Nedává to smysl, nikdy to nedávalo smysl a my si to můžeme uvědomit.
A co takhle táborák?
I jako společnost jsme jedna parta. Nevyhrajeme tím, že jedna silnější parta ubije tu slabší. Zůstaneme v iluzorní hře na neslučitelné tábory a na větší pravdu a na silnější vyhrává. Nevyhrává. Prohráváme tím všichni.
Proto bych nás radši viděla společně u táboráku. Někdo bude hrát na kytaru a zpívat, někdo mlčky zírat do ohně, někdo se tam přijde jen ohřát, jiný se nají buřtů a někdo bude celý večer pobíhat a přesedat si, protože „ten kouř jde jak na potvoru vždycky jenom na něj“.
Váš osobní kompas
Pojďme si se zvědavostí porovnat pocity ze dvou situací.
Představte si dva znepřátelené tábory (na libovolné téma). Nalaďte se na pocit, který to ve vás vyvolává.
Máte?
A teď si představte táborák, kde se všichni sejdete kolem ohně a sedíte tam jen tak, spolu. Názory a přesvědčení jste nechali ve stanu. Jaký je to pocit?
Pocit je kompas.
A život orienťák. 🙂
Tak ať vám to běhá – a občas si zkontrolujte směr.
